Uzdrav se

Smysl pro rodinu je často zdůrazňován jako něco ušlechtilého a dobrého, co má vysokou cenu a co člověku poskytuje velkou oporu.
Otevřete brány svého cítění dokořán, abyste mohli sami poznávat to, co je pochybené a co se zahnízdilo ve všem, i ve všech zvycích.
Představte si vesele šumící bystřinu. Jak skvělá je její voda, jak oživuje a osvěžuje. Jestliže se oddělí malá část vody stranou, vznikne malá tůňka, přestane být svěží a čistá, protože voda bez pohybu se kazí. Právě tak je tomu i s duchovním zachvíváním pozemských lidí. Dokud podle zákona pohybu harmonicky krouží, bude se vyvíjet ke zcela netušené síle a přinese požehnání a trvalý vzestup. Takové bylo zachvívání před dávnými časy, kdy ve zdravé nenucenosti se každý lidský duch radostně vyvíjel v poznání stále výše. Takové to bylo, dokud lidská ješitnost nezkřivila poznání vytvářením pochybených základních pojmů.
Jakmile se smysl pro rodinu vyvíjí nezdravě a chybně, musí strhávat dolů a překážet radostnému úsilí vzhůru. Základem nynějšího smyslu pro rodinnou soudržnost je jen výchova, udržení hrubohmotných výhod a také pohodlí, nic jiného. Tak postupně vznikaly rodinné shluky, zatěžující a ochromující veškeré duchovní zachvívání. Poutají se vzájemně, visí na sobě a tvoří tím zátěž, která je zdržuje a stahuje stále více dolů.
Činí se vzájemně závislými a stále více ztrácejí to, co je výrazně osobní jim jako jednotlivcům, co je označuje jako duchovní. Tím lidé odsunují stranou jim určený a v Boží vůli spočívající příkaz a činí ze sebe jakési skupinové duše, jimiž pro své uzpůsobení nemohou nikdy být.
Každý mluví do cest druhého, často je chce dokonce určovat a navazuje tak neroztržitelná, poutající vlákna, která všechny navzájem svazují a tlačí dolů. Ztěžují jedinci, aby probuzením ducha se od toho osvobodil a kráčel sám svou cestou, na níž se může vyvíjet a která je mu osudem určena.
Jakmile chce udělat první krok na cestě ke svobodě svého ducha, na cestě, která je jenom pro něho, okamžitě se zvedne pokřik, napomínání, prosby, výčitky nebo výhružky. To od těch, kteří se snaží „nevděčníka“ strhnout zpět, aby ho mohli dále svírat svou rodinou láskou nebo rodinnými názory!
🌀Člověk má sílu rozhodovat se v duchovním smyslu podle svobodné vůle, která je nutná a která mu byla dána Bohem. Za toto rozhodování nebude zákonem zpětného působení volán k odpovědnosti za něho nikdo jiný, než on sám.
Člověk se má bezpodmínečně vyvíjet ve vlastní osobnost, která má naprosto vyhraněné vědomí odpovědnosti za své myšlení, chtění a konání!🌀
Tato možnost zaniká ve strnulém smyslu pro rodinu. Ten otupuje, dusí vzklíčení a radostný rozkvět toho nejcennějšího v člověku, dusí jeho svéráznou osobnost.
I když je smysl pro rodinu provanut dobro chtějící láskou pozemských lidí, nebo pocitem, kterému pozemští lidé říkají láska, je zde vždy snaha učinit jedinci všechno co nejpohodlnější, ušetřit ho právě toho, co by jeho duchovní síly donutilo k rozvoji… a to z lásky, z péče nebo
z rodinné povinnosti.
A takovým lidem, kterým je každá cesta urovnávána, bývá často záviděno a dokonce bývají i nenáviděni. Ve skutečnosti jsou jen
k politování, protože lásku takto nesprávně řízenou nebo zvyky pramenící z chybně použitého smyslu pro rodinu nelze nikdy považovat za dobrodiní. Působí jako plíživý jed, který s neomylnou jistotou nepřipustí rozvinutí sil dotyčného člověka, který jen oslabuje jeho ducha.
Jednotlivým členům rodiny je odklízeno z cesty všechno to, co může přispět k vnitřnímu zesílení. Vypěstují se z nich duchovně chabé skleníkové rostliny, nikoliv však silní duchové.
Je tisícero druhů škodlivých, překážejících zvyklostí, které nesprávně používaný smysl pro rodinu přináší. To se můžete rychle a snadno naučit rozpoznávat.
🌀Poznání můžete nalézt jen v prožívání. Prožívání přijde rychle, jakmile vaše okolí uvidí, že vám jde vážně o změnu myšlení a cítění, že váš duch se chce probudit a jít svými vlastními cestami. Cestami, které jsou vašemu duchu předurčeny k vývoji a současně i k osvobození a spáse.🌀
Budete-li v úplném klidu pozorovat a zkoumat, musí vás to jenom posílit v poznávání všeho nesprávného, co lidé mají v sobě. Neboť lidé sami to ukazují zřetelně ve svém způsobu, jak jednají v náhle probuzené horlivosti zadržet vás zpět. Je to horlivost, která vychází z úsilí zůstat
v navyklé vlažnosti a nebýt jí rušen.
Je to strach předtím, že by lidé mohli být náhle postaveni před Pravdu, která je zcela jiná než to, do čeho se až dosud ukolébávali v líné samolibosti.

Abd-ru-shin: Smysl pro rodinu

Bůh vás z bahna nepozvedne z vděčnosti za to, že vy snad už konečně
o to stojíte, vy sami svou vlastní námahou se musíte z něho dostat, tak jako sami jste do něho klesli!
Jestliže se poctivě s velkým úsilím namáháte, potom se vám dostane síly, ale vždy jen tolik, jak veliké je vaše chtění. To požaduje spravedlnost, která je v Bohu. A v tom spočívá pomoc, která vám byla zaslíbena.
Jako dar Boží vám bylo darováno Slovo, které vám zcela jasně ukazuje cestu! Ve Slově je milost, kterou Bůh ve své nezměrné lásce daruje, jako se to již jednou stalo skrze Ježíše.
🌀Slovo je dar. Avšak největší obětí je čin, že Slovo bylo posláno sem
k vám.🌀
Když mezi lidmi zavládlo temno, museli by s temnotou, která je pevně obklopuje, klesnout do rozkladu. A pro malý počet těch, kteří ještě nosí v sobě touhu po Světle, poslal Bůh ve své spravedlnosti a lásce ještě jednou živé Slovo do tohoto temna. Bez této pomoci, jenom svými silami, by to lidé nikdy nedokázali.
🌀Zda opravdu chcete být ještě zachráněni, to je pouze vaší záležitostí🌀, neboť dokonalost Boží, z níž tato veliká oběť vzešla, vyžaduje nyní také zničení všeho toho, co kdekoliv v celém stvoření není schopné se dobrovolně vřadit do zákonů Boží vůle.
Proto ten požadavek: „Bděte a modlete se, abyste nepadli v pokušení!“
🌀„Bděte“ probouzí k čilosti vaše cítění, a tím vyžaduje pohyblivost ducha!🌀 A v tom má ženství předcházet, protože mu byla dána jemnější schopnost cítění.
Ženství má být bdělé silou své čistoty, jíž musí sloužit, chce-li věrně plnit svůj úkol ve stvoření.
Bdění se týká vašeho pozemského života, v němž máte být v každém okamžiku sami připraveni jasně vyciťovat dojmy na vás se hrnoucí a také je zkoumat a vážit, právě tak jako máte předem pečlivě prosévat všechno to, co vychází od vás.
🌀Modlení pak přináší vám to, že zůstáváte ve spojení se světlými výšinami a že se otevíráte proudům posvátných sil, abyste je pozemsky zužitkovali.🌀 Modlitba nutí vaši mysl, aby se povznášela od země směrem vzhůru.
Splňujete-li obojí, nemůžete nikdy v pokušení upadnout! „Abyste neupadli v pokušení“ – není tím míněno, že vás už pokušení nenavštíví, bdíte-li a modlíte-li se. 🌀Ale je řečeno: zůstáváte-li neustále bdělými a modlíte-li se, nemůžete se nikdy zřítit dolů.🌀
Bdělost a modlitby jsou ochranou před pádem, ale nevylučují, že zde uprostřed temnot se k vám nepřiblíží pokušení. Vždyť stojíte-li správně, mohou vás pokušení jen posilovat, mohou podněcovat vašeho ducha, když se duch musí pokušením bránit. A tak vám přinášejí užitek.
Potom to všechno už nebude lidstvu nebezpečné, ale bude to
k vítanému pohybu ducha, k pohybu, který jenom povzbuzuje, pokud ženství věrně plní úkol Stvořitelem mu svěřený, k němuž je zvlášť vyzbrojeno.
Má-li k tomu opravdu dobrou vůli, není pro ně těžké úkol skutečně plnit. Ten může vykonávat všude, kdykoliv. 🌀Svou úlohu může ženství plnit každým pohledem a každým slovem, které vychází z jeho úst, dokonce i každým pohybem. Musí se to ženám stát zcela přirozeným.🌀
Probuďte se, ženy a dívky! Jděte v plnění své lidské ženskosti tou cestou, kterou vám tvůrce přesně vyznačil. Potom se před vámi velmi brzy zjeví zázrak za zázrakem. Kamkoliv se obrátí váš zrak, všechno pod ním rozkvete, neboť bude vámi bohatě proudit Boží požehnání.
Štěstí, mír a radost zářivě zaplaví tuto zemi, až bude ženství mostem
k světlejším nivám, jak to bylo ve stvoření zamýšleno.

Abd-ru-shin: Neupadněte v pokušení!

Každý člověk, který chce nechat na sebe opravdu působit Vánoce, pokusí se přenést do svého dětství. To je znamením toho, že jako dospělý není schopen prožívat vánoční svátky citem! Je to důkaz, že ztratil něco, co jako dítě měl!
Temno nechce dovolit, aby člověk ve vzpomínkách našel Světlo. A že duch touží najít Světlo a čerpat z něho novou sílu, poznáte z toho, že se vzpomínkami na Vánoce z dětství probouzí se i neurčitá, téměř bolestná touha, která je schopna mnoho lidí přechodně měkce naladit.
Tato měkká nálada by se mohla stát nejlepší půdou k probuzení, kdyby byla využita, a to hned a s veškerou silou! Se sněním odejde i příležitost, aniž mohla přinést užitek nebo být použita. Dokonce se některý člověk stydí za to, když při tom uroní několik slz, snaží se je skrýt.
Je to podvědomé cítění, že je ztraceno něco, po čem zůstala prázdnota.
Dospělý ať nezapomíná, že dětské není dětinské! Dětskost není vázána na dítě. Jistě sami znáte děti, jimž chybí opravdu krásná dětskost! Zlomyslné dítě nebude nikdy působit dětsky, právě tak jako nevychované.
To, čemu se na zemi říká dětské, je částí působení čistoty! Ten, kdo žije
v paprsku božské čistoty, kdo ve svém nitru ponechává místo pro paprsek čistoty, ten tím získal také dětskost, ať je to v dětském věku nebo jako dospělý.
🌀Jenom dítě, které je vnitřně čisté, může působit dětsky, a pak dospělý, jenž má v sobě čistotu. Proto jeho působení občerstvuje a oživuje, probouzí také důvěru!🌀
🌀A kde je pravá čistota, tam může vstoupit pravá láska, neboť Boží láska působí v paprsku čistoty.🌀
Kdo nepřijal do svého nitra paprsek čistoty, k tomu nebude moci zavítat paprsek Boží lásky!
Bohoslužba se musí stát živoucí, má-li se slovo stát skutečností. Musí se projevovat v životě.
Slovo „služba“, tedy sloužit, znamená pracovat! Služba Bohu na zemi není nic jiného než pracovat zde na zemi ve smyslu Božích zákonů,
s nimi se zachvívat a pozemsky v nich působit. Vůli Boží proměňovat na zemi v čin!
Kdo však se snaží pozemskou činností sloužit Bohu. Každý při tom myslí jen na sebe, částečně na ty, kteří jsou mu pozemsky blízcí. Domnívá se, že slouží Bohu, když se k němu modlí! Je to přece jiné než sloužení. Prosby a modlitby nemají tedy nic společného se službou Bohu.
Nazývejte svá shromáždění hodinou společného uctívání Boha, i když uctívání Boha se může projevovat i v každém pohledu, ve veškerém myšlení a konání. V celém svém bytí a působení, v životě samém, neboť tím máte radostně sloužit svému Stvořiteli, vděčni za milost, že smíte býti.
🌀Učiňte vše, co myslíte a konáte, jedinou službou Bohu! Potom vám to přinese ten mír, po němž toužíte. A když vás i tak budou lidé zle utlačovat, ať ze závisti, ze zlomyslnosti nebo z nízkých zvyků, vy neustále ponesete v sobě mír, a ten vám umožní překonat všechny těžkosti!🌀

Abd-ru-shin: Vánoce

Jako opaku k bytostnému používáme výrazu „bezbytostné“. Co to znamená, to si člověk nemůže vůbec správně představit. Nemůže si o tom vytvořit ani pojem, neboť pro bezbytostné není žádné formy podle chápání lidského ducha.
Jako bytostné představte si závislé a jako bezbytostné to jediné nezávislé!
K závislému patří i všechno duchovní, právě tak i všechno božské. Bezbytostným je však jedině Bůh!
Mezi božským a Bohem je veliký rozdíl. Božské je bytostné, Bůh však je bezbytostný. Božské a vše ostatní, co existuje, bez Boha nemůže existovat. Bůh je skutečně nezávislý.
Pozemské nebo lidské pojmy nedovedou obsáhnout takovou velikost.

Abd-ru-shin: Bezbytostné

Lidé, kteří se podrobují jen rozumu a za správné považují jen to, co lze rozumově vysvětlit, jsou omezení a nerozlučně připoutáni
k hrubohmotnosti. A tím co nejvíce vzdáleni od pravého vědění.
Lidé rozumu chtějí za každou cenu potlačit bdělé duchy. Co se nedalo dokázat rozumem, bylo napadáno a zesměšňováno.
Rozbijte tyto těsné hranice, které byly postaveny jenom z chytrosti. Potom se rychle naučíte vyciťovat. Probuďte se a rozpřáhněte se a vytvořte si prostor k vzletu do výšin.
Dnes je mnohý zemědělský dělník duchovně probuzenější než učenec,
u něhož se ztratilo čisté cítění.
Z tohoto důvodu nebude moci člověk nikdy rozumem pochopit vznešený význam posvátných slov: „Budiž Světlo!“ Tyto děje člověk nemůže probádat. Může je přijmout obrazně, v pravé pokoře si to může obrazně představit.
🌀Aktem Boží vůle, který spočíval ve slovech „Budiž Světlo!“, vyrazily paprsky za hranici Božského a pak ochlazujíce se působily dál směrem dolů.🌀 Ochlazováním se zmenšovala jejich síla, a tak mohly k uvědomění sebe samého přicházet různé bytosti. Nejdříve v cítění, potom i
v projevu navenek, jak postupně sílily. Ochlazování nastávalo zmenšujícím se tlakem.
Paprsky byly aktem Boží vůle zatlačeny přes hranici božského. Svatý Grál byl od věčnosti konečným pólem přímého Božího vyzařování, nádobou, v níž se záření shromažďovalo jako v posledním, nejzazším bodě. Kolem nádoby stál božský hrad Grálu s branami navenek pevně uzavřenými, takže jím záření nemohlo pronikat a další ochlazování nebylo. To vše střežili „Nejstarší“, kteří tam mohou žíti vědomým bytím.
V Božském jsou vůle a čin vždy totožné. Za každým slovem následuje ihned čin, každé slovo je vlastně již činem samým, neboť Slovo Boží má tvůrčí sílu. Stejně tomu bylo i při slovech: „Budiž Světlo!“
Když Bůh chtěl, aby bylo Světlo i za hranicí přímého Božského vyzařování, Světlo muselo být postaveno na nejzazším bodě hranice přímého vyzařování Boží dokonalosti, aby odtamtud prozářilo to, co dosud nebylo prozářeno. 🌀Byla to veliká událost, když část Imanuele byla z božského vyslána nebo vyrozena! Z Prasvětla byla část Světla postavena ven, aby samostatně svítila a zářila za hranicí přímého vyzařování Božího.🌀
🌀Imanuel je tedy příčina a výchozí bod stvoření proto, že jedna jeho část byla vyslána ven. On je Boží vůle, živý kříž stvoření, okolo něhož se stvoření mohlo vytvořit. Imanuel je proto i Pravda.
Imanuel je most z božského, tvořivý zdroj a síla od Boha přicházející.🌀
Podle charakteru a zákonitosti Božích vyzařování muselo vzniknout jenom štěstí a radost pro všechny, kdo z něho vznikli a stali se vědomými. Nemohlo to být jiné, protože Světlu je temnota úplně cizí a nepochopitelná. Tak byl ten veliký čin obětí Boží lásky. Bůh oddělil malou část Imanuele a vyslal ji, aby na naléhavé prosby duchovna poskytl mu možnost vědomě prožívat bytí. Tím se část Imanuele stala pro stvoření východiskem a trvalým proudem života, stala se jádrem, kolem něhož se celé stvoření mohlo zformovat.
🌀Když část Imanuele byla vyslána, zůstala jeho část v hradě Grálu jako král svatého Grálu. Osobně hranici nepřekročil. Jen jeho záření vycházelo přes tuto hranici do prostoru. Tak vznikl v praduchovnu Parzifal pocházející z Imanuele a s Imanuelem navždy spojený svazkem, přesněji řečeno nepřerušitelným zářením. Jsou dva a přece v působení jen jeden!🌀 Část Imanuele v božské části hradu a Parzifal v praduchovní části hradu Grálu. Obě osoby jsou nerozlučně spojeny a působí jako jedna osoba, a tím jsou také jedno!
🌀Parzifal je spojen svazkem záření s Imanuelem a současně stejným způsobem s Elizabeth, královnou ženství v božském!🌀
Protože zpomalený vývoj lidských duchů a jejich pád, způsobený jednostranným přepěstěním rozumu, zatemnil pozdější stvoření, bylo nutno zasáhnout. 🌀Aby všechno, v čem lidstvo pochybilo, bylo touto pomocí opět napraveno, byl Parzifal spojen s hrubohmotností v Abd-ru-shinovi. Abd-ru-shin byl tedy Parzifal skrze prodloužené přímé spojení záření.🌀 Životem Abd-ru-shinovým na zemi mohlo se pozdějšímu stvoření dostat znovu potřebné síly Světla k zjasnění, k posile a pomoci všemu duchovnímu a jeho prostřednictvím pak dále celému pozdějšímu stvoření.
Lidstvo pozdějšího stvoření postavilo se však svéhlavě proti tomu a ve své domýšlivosti to nepřijalo. Nedbalo ani poslání Syna Božího.
Parzival proputoval všechny světové části. Země byla pro tuto cestu bodem obratu jako nejzazší hranice v hrubohmotnosti, poněvadž vlivem duchovního uzpůsobení několika málo lidí poskytovala k tomu kotviště. Proto může být jako poslední planeta ještě spoluzachráněna, ačkoliv již patří k říši temnot. Co je ještě hlouběji než země, je přenecháno rozkladu. Země se tedy stala na půdě Světlu nepřátelské poslední pevností Světla. Proto je zde nyní také zakotven konečný bod Světla.
🌀Čím více se napíná linie trojího a současně jediného působení Světla: Imanuel – Parzifal – Abd-ru-shin, tím znatelnějším a viditelnějším se stává působení síly v Boží vůli.🌀 Tato síla zjednává pořádek a násilím opět narovnává všechno, co lidstvo pokřivilo, pokud to lze ještě narovnat. Co se nedá narovnat, to bude muset zlomit. Polovičatost síla Světla nikdy nepřipustí!
🌀Tomu, kdo opravdu hledá, dá toto vědění mnoho!
Zda jste schopni to přijmout, to je vaší věcí. Lidstvo se tázalo, já jsem odpověděl.🌀
Člověk nechť se skloní v pokoře!

Abd-ru-shin: Budiž světlo!

„Dík“ je v mnoha případech jen projevem povrchní zvyklosti
v každodenních formách společenské zdvořilosti. Taková slova pak zůstávají prázdným rčením. Jen někdy je možno zaslechnout v nich záchvěvy svědčící o citu duše.
Nepotřebujete příliš jemného sluchu, abyste poznali, jak to myslí člověk, který tato slova pronáší. Může se v nich projevovat nespokojenost nebo zklamání, dokonce i závist a nenávist, prolhanost a mnohé zlé chtění. Všemi způsoby bývají často zneužívána tato krásná slova ryzího díku. Všeobecně jsou výrazem lidí zvyklých přijímati, kteří mají vždy v ústech tato slova a mají je připravená pro všechno, aniž by při tom mysleli.
🌀Slova máme používat skutečně jen v tom smyslu, jaký mají vyjadřovat, když se duše zachvívá se zněním slova.🌀
Budete-li o tom správně uvažovat, zjistíte, že všechno, co se vysloví bez cítění, je buď jenom prázdným žvaněním, jímž člověk promarňuje čas, nebo může v sobě obsahovat falešné chtění, jestliže slova spolubližním předstírají něco, co mluvící necítí. Něco zdravého, co pomáhá stavět, nemůže z toho nikdy vzniknout. Tomu brání zákony ve stvoření. Zřetelně to ukazuje bahno, které lidé hromadí v oblasti jemné hrubohmotnosti svým hojným žvaněním.
Nezapomeňte nikdy, že každé z vašich slov dává vzniknout formě, která zřetelně ukáže rozpor mezi vaším cítěním a slovy, ať chcete nebo ne. Pamatujte na to vždy, když mluvíte.
Člověk, který se musí snažit vyplnit svůj čas prázdnými slovy, jen aby se mohl se svými spolubližními společensky stýkat, je sám prázdný jako jeho okolí. Sám si to však nepřizná. Bude se utěšovat tím, že přece nemůže stále mluvit vážně, aby se tak stal pro druhé nudným. Vždyť jen přitažlivost stejnorodého vytváří jeho okolí, s nímž se stýká. Nebo jeho okolí ho přitáhlo svou stejnorodostí.
Prázdní lidé se nesnaží o opravdové naplnění svého života, budou vždy prchat před lidmi, kteří v sobě nosí hodnoty ducha. Hodnoty ducha nemůže nikdo skrývat, protože duch podle zákona pohybu usiluje zcela přirozeně o činnost, není-li v lidech zasypán, nýbrž je-li ještě opravdu živý. Duch nezadržitelně usiluje o projevení se a takový člověk najde zase lidi, jimž k vyrovnání může svým působením ducha něco dát. Současně tím opět od nich přijímá. Je zcela vyloučeno, že by se při tom mohla ještě dostavit dlouhá chvíle!
Jděte ke svým spolubližním a naslouchejte, které z těch mnohých slov, jež pronášejí, má zmínky hodnou náplň. Rychle poznáte, že nynější lidstvo je duchovně mrtvé. Mělo každým slovem, které promluví, podporovat a stavět, neboť je z ducha!
🌀Řeč má býti lidem mocí a mečem, aby podporovala a chránila harmonii, a nikoliv aby rozšiřovala utrpení a vnášela mezi ně spory.🌀
Kdo mluví z ducha, nemůže být mnohomluvný. Každé slovo bude u něho současně činem, protože se zachvívá ve svých slovech. Proto nemá člověk nikdy ani slova díku vyslovovat zběžně.
Pozemští moralisté se snaží ušlechtile znějícími slovy posilovat nesprávné názory o vděčnosti. Tím pěstují spíše nemorálnost. Mnozí chválí vděčnost jako ctnost, jiní jako čestnou povinnost.
Z neporozumění jsou vyslovovány názory, které jsou schopny mnohým lidem přinést těžké utrpení.
Vděčnost není ctnost! Rovněž nesmí být pravá vděčnost označována jako povinnost. 🌀Vděčnost je úzce spojena s radostí! Je výrazem nejčistší radosti.🌀 Tam, kde základem není radost, kde nával radosti není příčinou díku, je projevu vděčnosti nesprávně použito.
🌀Opravdu procítěný dík je Bohem chtěná hodnota k vyrovnání, která tomu, komu dík patří, zprostředkuje protihodnotu v zákoně nutného vyrovnávání v tomto stvoření. Stvoření musí být udržováno a podporováno jen harmonií.🌀
Zamyslete se každý večer nad vším a snažte se poznat hodnotu slov, která jste během dne vyměnili se svými bližními. A zděsíte se prázdnoty svých slov. Bezobsažnosti mnoha hodin jenom jednoho, jediného dne.
Abyste našli správnou cestu, nemusíte snad být v pozemském životě skoupí na slova. Máte se však vyvarovat povrchních hovorů tak, jako neupřímnosti, která převládá v tom, co si pozemští lidé říkají. Neboť jak to činíte s vyjadřováním díku, tak jednáte při všem, co mluvíte,
a přitom si přece vysoko ceníte ty okamžiky, kdy se slovy dáváte současně i cit!
Nyní mluví jedině zákony Boží, které se s nadlidskou přesností a neomylností samočinně projeví ve všem, co se dosud dělo. Neboť do nich vnikla nová síla z Boží vůle a tyto zákony obklopí nyní lidi, aby je buď chránily nebo zničily, podle toho, jaké stanovisko k nim lidé sami zaujmou.
Proto se dívejte, lidé, kolem sebe, a naučte se zachvívat ve svých slovech, abyste nic nezanedbali!

Abd-ru-shin: Dík

🌀Kdo mé Poselství správně v sebe přijal, tomu je jasné, že slova mají příliš těsné hranice, než aby mohla ve svém druhu vystoupit vzhůru do světlých výšin. Jenom city, ve slovech ukryté, vystupují dále vzhůru
z hranic zformovaných slov, a to podle jejich síly a podle jejich čistoty.🌀
Slova působí částečně jen jako ukazatelé směru, jímž se mají ubírat záření citů.
🌀Vidíme před sebou dva druhy modliteb.🌀 Jeden druh je modlitba, která ve vás vystoupí z cítění, bez uvažování, v prožívání samém. Tato modlitba je silným procítěním nějakého okamžiku a vytrysklý cit se teprve halí do slov. Druhý druh je, když člověk nejdřív uvažuje o slovech a formuje je. A teprve prostřednictvím slov ve zpětném působení se snaží v sobě vzbudit odpovídající cítění, a tak chce již zformovaná slova naplnit citem.
Přirozenější je také vždy správnější! Zde tedy ta modlitba, která vzniká náhle z vytrysklého citu a teprve potom usiluje zahalit se do slov. Cit má sílu a je schopen vystoupit až do světlých výšin, jestliže je naplněn pokornou čistotou. Neboť bez ní je každý cit zcela určitě zastaven již na cestě vzhůru, ať je jakkoliv silný a mocný.
🌀Nemáte se obracet k výšinám jen v úzkostech, nýbrž stejnou silou může ve vás vytrysknout i čistá radost, štěstí, dík! A tento radostný druh vznese se vzhůru ještě mnohem rychleji, protože zůstává nezkalenější.🌀
Strach velmi často zkalí čistotu vašeho cítění, velmi často se k tomu připojuje tichá výčitka nebo rozhořčení. Nedovolí to vašemu volání, aby se vzneslo vzhůru.
K modlitbě není nutné, abyste při ní formovali slova. Slova jsou pro vás, mají vám poskytovat oporu pro váš cit, aby zůstal pevněji sevřený.
Buďte při modlitbě přirození, nenucení, neumělkovaní! Naučené se stává často odříkáváním.
🌀Začínáte-li den pravým citem díku Bohu, končíte-li také citem díku,
i když je to dík třeba jen za poučení, kterého se vám toho dne dostalo prožitím, pak žijete dobře.🌀
Krátký okamžik opravdového citu díků je mnohem lepší než hodiny naučeného modlení. Mimo to vás připravují takové povrchní modlitby jen o čas k opravdovému díku v radostném činu.
Dokažte Bohu činem, co mu chcete říci!
Odevzdejte se pánu ve své modlitbě, odevzdejte se mu zcela a bez výhrad! Modlitba má být rozprostřením vašeho ducha u nohou Božích, v úctě, chvále a díku za vše, co On vám poskytuje ve své veliké lásce.
Je toho nevyčerpatelně mnoho.
🌀Najdete-li k tomu tuto cestu v poznání všech hodnot mého Poselství, potom nebudete mít proseb. Budete jen chválit a děkovat. Pak budete uvnitř v trvalé modlitbě. Můžete si ve stvoření vzít všechno, co potřebujete. Stůl stvoření je prostřen v každý čas, poskytuje vám vždycky všechno, co potřebujete.🌀
A není třeba proseb, jestliže se jenom správným způsobem namáháte, abyste se zachvívali v zákonech Božích.
Kéž byste se uměli správně modlit! Neboť v modlitbě spočívá největší štěstí, jehož se vám může dostat. Povznese vás do nezměrných výšek a oblažující cit štěstí vámi bude proudit.
Je jen Jeden, jemuž smíte zasvětit své modlitby: Bůh! Jen na něho samého se obracejte v modlitbě, neboť Jemu jedinému patří dík, Jeho velikou láskou jsi mohl vzniknout!

Abd-ru-shin: Proste a bude vám dáno!

Lidé jsou rychle hotovi s vyslovením mínění o věcech, kterým nerozumějí. Vyslovení samo by nebylo tak zlé, kdyby nebylo rozšiřováno. Pak se stane z tohoto mínění pevný úsudek, který je duchovně línými přijat jako jisté vědění. Jak často vyvolávají tyto lehkovážné projevy velké škody. To ale lidem nevadí, oni žvaní dál, žvaní neustále, ze svéhlavosti, ze vzdorovitosti, z lehkomyslnosti,
z bezmyšlenkovosti, pro ukrácení času, také ze snahy, aby jim někdo naslouchal, anebo úmyslně ve zlé vůli. Vždy je příčinou něco nedobrého.
🌀Přílišné mluvení potlačuje schopnost čistšího vyciťování, která vyžaduje větší vnitřní prohloubení!🌀
Ne bez důvodu nemívá mluvka důvěru, i když je neškodný! Důvěru mívá ten, kdo umí mlčet. Žvanily jsou hlavně ti, kteří mají po ruce slova, když se jedná o něco, čemu nerozumějí. Svou lehkovážností jsou škůdci, kteří způsobují velmi mnoho zla a utrpení.
Posedlé nacházíme v ústavech pro duševně nemocné a lze je vyléčit. Neporozumění zde pramení z neznalosti stvoření. Chybí vědění o stvoření, které může být základem k poznání všech dějů a změn v lidech i kolem nich. Učte se znát stvoření i zákony v něm působící a nebudete již muset tápat a hledat. Pak již nebude tak zvaných vědců, nýbrž oni se stanou vědoucími. Nemohou se pak setkat s ničím v bytí člověka, co by bylo pro ně záhadou.
Část těch, kteří jsou označováni za nevyléčitelně nemocné, nejsou nemocní, ale posedlí, o nichž se s pokrčením ramen říká: „On je jinak normální, je jen posedlý nějakou utkvělou představou!“
Je-li někdo posedlý, pak působí onen cizí duch vždy přímo prostřednictvím pozemského těla, s nímž se mohl spojit, které si zčásti přivlastnil a jehož používá pro své účely. Cizí duch se usadil v těle pozemského člověka, aby se jeho pomocí mohl pozemsky hrubohmotně činně projevovat.
Děj obsazování se děje v první řadě v mozcích. Pak dva rozliční duchové bojují o to, který z nich bude mozek používat. To se projeví takovými myšlenkami, slovy a činy, které si vzájemně odporují. To způsobuje i přílišnou námahu mozkových nervů.
Člověk není bezdůvodně vydán napospas výbojům cizího ducha. Buď je duch líný nebo slabý. Jinak by musela být jeho vlastní přirozená obrana dost silná, aby to znemožnila.
Člověk unaveného ducha může být mimořádně živý v myšlení, v učení, protože duchovní lenost nemá nic společného s rozumovou bystrostí. Často právě duch významných učenců je silně připoutaný k zemi a omezený. Člověk takto postižený může být mimořádně rozumově čilý a chytrý, a přesto může mít unaveného ducha.
Osvojte si proto více vědění o Božích prazákonech ve stvoření a mnohé neštěstí budete moci od sebe odvrátit!
🌀Neužitečné žvanění a domněnky jsou bezúčelné, mohou pouze uškodit. Střežte proto svá slova. I slova vás musí táhnou dolů, neboť všechno zbytečné je ve stvoření rušivé. A všechno rušivé klesá dolů podle zákona tíže!🌀
Jestliže však to, co říkáte, je pravdivé a dobré, pak tím pomáháte a sami se ve světle svých slov stáváte lehčími a budete vyzdviženi vzhůru, protože i při tom se navazují nitky, stejně jako při vašem myšlení a konání. 🌀A potom již nebudete chtít mluvit nic neužitečného, stanete se mlčenlivějšími, zdrženlivějšími, a tím se ve vás nashromáždí síla, kterou jsem již nazval silou mlčení! Stane se vám to něčím přirozeným, jakmile se rozhodnete mluvit jenom to, co je prospěšné.🌀 Člověk dává bohužel přednost lehkovážnému mluvení před ušlechtilým mlčením a nechá se tak strhávat dolů podle zákona tíže, který všechno zbytečné tlačí dolů a jako nepotřebné nechává klesat.
Dbejte proto na svá slova a neberte příliš lehce zlo bezmyšlenkovitého žvanění!

Abd-ru-shin: Posedlý

Výraz farizej znamená souhrn duchovní pýchy, pokrytectví, zchytralosti a někdy i záludnosti.
Lidi, kteří si zaslouží toto označení, najdete dnes všude, ve všech zemích a ve všech kruzích. Každé povolání má své farizeje.
Kamkoli přišel podle vůle Boží některý vyslanec Světla zvěstovat Pravdu, byl napadán, špiněn, pomlouván a pronásledován. Všichni se cítili Pravdou ohroženi, a proto skrytě podrývali nebo otevřeně štvali proti každému člověku, kdo byl Bohem určen, omilostněn nebo vyslán, aby
pozemským lidem přinesl Světlo.
Dějiny svědčí jasně a zřetelně. Vždy byli právě kněží zřejmými protivníky Světla, a tím nepřáteli Boha, jehož vůle nechtěli dbát. Právě kněží nikdy nebyli schopni poznat v pravý čas Pravdu a Světlo.
K poznání docházeli vždy jen někteří z lidu. A tito nemnozí z lidu se drželi Pravdy tak pevně, že i kněží se z chytrosti rozhodli jít podle jejich způsobu, aby neztratili vedoucí postavení.
Kněží proti každému Božímu vyslanci bojovali těmi nejšpinavějšími prostředky. Dokonce i u Syna Božího. Byla to konkurenční závist, 🌀Pravda je rušila.🌀
Pohnutkou k tomuto falešnému chování je boj o vliv na lidi, boj o pozemskou moc a o pozemský chléb!
Druhý okruh nepřátel Pravdy jsou lidé duchovně pyšní, z nějakého důvodu samolibí. Má-li člověk nějaké vnitřní prožití, nemá zůstat stát, ale musí kráčet dál, musí zůstat duchovně čilý. Zůstat stát znamená krok zpět. Nechte klidně stát ty lidi, kteří chtějí mluvit o sobě tak sebevědomě.
Třetí okruh jsou fantastové a blouznivci, kteří se pro nové snadno nadchnou a všemu skutečně dobrému škodí. Chtějí vždy hned dobít svět, jejich odvaha se však rychle zhroutí, jakmile se ukáže nutnost projevit sílu ve vytrvalosti a na sobě samém houževnatě pracovat. Poučují druhé, aniž by v sobě měli vybudován pevný základ.
🌀K tomuto okruhu se přimyká ještě jeden, kde jsou lidé, kteří k tomu, co jim bylo dáno, připojují vlastní myšlenky. Chtějí s krůpějí Pravdy sami dojít nějakého věhlasu při jejím šíření! Do čteného nebo slyšeného vkládají vlastní názory, a pak je rozvádí tak, jak to vzniká v jejich fantazii. Těchto lidí není mnoho, ale jsou nebezpečnější, protože z jednoho zrnka Pravdy vytváří bludná učení a rozšiřují je.🌀 Pohnutkou nemusí být to, že chce vydělat peníze, takoví lidé chtějí především vyniknout. Ale jaký nesmysl vyjde tím často najevo!
Vyjasnění přijde poznáním zákonů ve stvoření.
Každý člověk pozdějšího stvoření je obrazem prastvořených, kteří jsou obrazy Božími. V celém stvoření nesou proto lidé jen jedinou jim jako lidem určenou formu, více nebo méně zušlechtěnou.
A stal-li se člověk sám takovým, že se v nenávisti nebo v závisti a
v jiných zlých vášních doslova vybíjí, stane se mu, že se mimo pozemskou tíži kolem jeho ducha zformuje tělo téhož druhu. Již nesmí ani nemůže mít tutéž podobu, jakou má člověk jako odlesk obrazů Božích. Také ve skutečnosti není již člověkem, nýbrž klesl k něčemu, co pozemským lidem ještě není známo.
Přijde doba, kdy vědění o Božích zákonech ve stvoření pokročí kupředu. Tím samy sebou zmizí takové nepravdy.

Abd-ru-shin: Straňte se farizejů