Fyzio-Vltavínek

Dýchám, dýcháš, dýcháme, ...

Dech, veličina, která je v našich tělech přirozenou přítomností dokud žijeme. Málokdo z nás o něm přemýšlí, pakliže nemá problémy. Málokdo si hlídá kvalitu něčeho tak přirozeného. Navíc sdělení o dechu je tolik a z tolika zdrojů, kdo se v tom má vyznat.

Velmi často se ve své ordinaci setkávám s přáním rodičů, abych jejich děti naučila lépe dýchat, naučila je dechovou fyzioterapii, míčkování, masáže, ...

Ráda tak činím, ale všechna mláďátka se učí nápodobou a tak je na místě zkvalitnit dech celé rodiny.

Svůj dech máme "při ruce" neustále a uvědomit si jeho kvalitu, znamená jen zapojit naši pozornost a spustit přirozenost, která je nám všem dána do vínku.

Je mi ctí i radostí vás i vaše děti provázet nalézáním vaší přirozené dokonalosti. Má to jen jeden malý háček, bez trpělivosti výsledky nepřijdou.

Ale na druhou stranu, když vidíte, že díky změně dechu, nemusí dítě na vytržení nosní mandle, že dostalo pochvalu na logopedii, že se pomalu, ale jistě i zklidňuje, stojí to za to, to mi věřte!!!

Malé sdělení, na které mě přivedla maminka, která chtěla zrušit terapii pro syna, protože má zlomenou ruku a má ji v ortéze.
Kraniosakrální terapii lze dělat nejenom se sádrou a klasická fyzioterapie je v tomto přápadě vítána jak u dětí, tak i u dospělých.

Proč?

Protože jakékoliv znehybnění na našich tělech s sebou nese jiné a doposud nezvyklé pohyby i statické pozice. A abychom si těmi "náhradními" pohyby a polohami neublížili, je dobré vědět co s tím a jak na to.

A od toho by tu, hned po znehybnění, měli být zkušení fyzio, protože nikdo jiný vám to nejspíš neřekne.

PS: Toto se týká i miminek s abdukčním balením, frejkovo peřinkou, ...

Sluníčko svítí a s tím se objevuje častější pohyb dětí venku a odrážedla. Odrážedlo je cokoliv na dvou či třech kolech, co nemá pedály a kde se dítě musí střídavě či oběma nohama najednou odrazit.

Mám ráda slova PhDr. Anežky Janátové, která říká svým studentům: "Nevěřte mi, ale experimentálně si ověřujte!"

Takže, chcete-li vědět, zda odrážedlo ano či ne, sundejte si pedály ze svých kol a začněte na nich “chodit” v sedu nebo se odrážet oběma nohama najednou. 
Jsem přesvědčena, že ti z vás, kteří si to dopravdy zkusí, budou mít odpověď téměř okamžitě. V tu chvíli budete také vědět proč se nevyrábí odrážedla pro dospělé. 

Přeji dětem co nejvíce nejpřirozenějšího pohybu, který mají zadarmo a vždy “ po ruce” - zdokonalení chůze, objevování běhu, padání, zvedání, nalézání své vlastní síly a možností svého těla.
A teprve pak, až dítě v těchto naprosto zásadních základech dozraje, uvažovat o tříkolce, kole, koloběžce, … 

Přeji pohodový pohyb nám všem🍀



Vyšetření miminka a respekt

V mé profesi se provádí, kromě jiných vyšetření, sedm polohových testů. Můžete si je v obrázcích i ve fotkách vyhledat, shlédnout a sami se rozhodnout, zda chcete či nechcete, aby lékař či fyzioterapeut tyto testy s vaším miminkem prováděl.

Z pohledu mé dlouholeté zkušenosti to nejsou vyšetření, která by byla nezbytně nutná. Zkušený zdravotník pozná, že je něco jinak i jen pouhým dotekem a pozorováním miminka v jeho přirozeném projevu. Poté se pak, po domluvě s rodiči, může přejít k dalším vyšetřovacím metodám.

Ve chvíli, kdy je dítě v klidu, cítí se v bezpečí a to ať už leží na vyšetřovacím stole nebo je v něčí náruči, se projeví naprosto dokonale. Takové vyšetření ale vyžaduje čas, zkušenost a respekt k dítěti i k rodičům.

Proč jsem se rozhodla napsat toto krátké sdělení?

„Paní Skalová, byla jsem po návštěvě u vás na vyšetření u lékaře a ten mi sdělil, ať se na chvíli otočím, že jde vyšetřovat naše dítě. Ptala jsem se proč se mám otočit a čeho se to vyšetření týká a bylo mi řečeno, že bych tomu stejně nerozumněla a že to nemusím vidět. Chtělo se mi plakat a neměla jsem sílu říct, že to nechci. Pak jsem stejně plakala, že jsem to dovolila.“

Někdo může namítnout, že je to jen chvilka, že se to tak dělá už mnoho let a všechny děti to nějak zvládly, že jsou horší vyšetření, že toho rodiče moc nadělají,…

Každý z nás máme právo na svůj pohled, na svoji pravdu, ale také i na své vlastní rozhodnutí.

Když jsem kdysi dávno začínala, používala jsem tyto testy také. Měla jsem v sobě pocit povinnosti a asi i tak trochu důležitosti zdravotníka. Postupem času mě naštěstí čím dál tím víc navštěvovala empatie a respekt k druhým a učila jsem se děti vyšetřovat jinak. Věřím, že to nebylo a není o nic méně profesionální, ale rozhodně to bylo a dodnes je respektující.

Není mým záměrem kohokoliv posuzovat a ani snižovat důležitost mnoha vyšetření, která mohou zachránit zdraví jedince. Spíš poukázat na to, že můžeme vytvořit spolupráci založenou stejně tak na Profesionalitě jako na Lidství.

Důvěra

Slovo, které má pro každého z nás jinou hodnotu, barevnost, vůni, pocit. Ano, i jinými smysly můžeme vnímat důvěru. Nejenom hlavou – rozumem. Důvěra je něco, co se prolíná naším životem od početí až po odchod „na obláček“. Je to něco, co potřebujeme všichni k smysluplnému životu.

Proč o tom píšu.

Občas se u mě v ordinaci při péči stávalo, že se miminko, či větší dítě, začalo chovat tak, jak to běžně nedělalo. Nebylo to klasické „rozmazlené“ či „nevychované“ zlobení. Bylo to jiné, slovy těžko popsatelné chování. Jakoby potřebovalo, aby u toho, co ze sebe dává, byl ještě někdo jiný než maminka, táta,…

Většina maminek okamžitě mluvila o tom, že její dítě takové není, že to normálně nedělá, atp. Některé se snad i styděly a obhajovaly své dítě se slovy: “To dělá jen u vás.“ Případně u vás a třeba ještě u jednoho člověka. Zpočátku, ještě když jsem pracovala v nemocnici, jsem z toho byla nesvá a hledala jsem chybu v sobě, pak v tom, že i to malé miminko cítí tu „nemocniční tíhu“,…

Časem jsem pochopila, že je to jinak a že je to takto v pořádku.

Naštěstí mám kolem sebe skvělé životní učitele a díky nim jsem mohla a mohu procházet vývojem prožitků a následných pochopení. Žádná studia či kurzy nám nedají tolik, co samotný prožitek života. Nebyla to vždy procházka růžovým sadem, ale děkuji za ni. Posunula mě do empatičtějšího vnímání svých malých klientů, jejich rodičů, přátel, sebe sama. Stále je to ale proces, ve kterém se učím držet klid, nadhled, určité hranice, rovnováhu,…

Dnes jsem od jedné vzácné bytosti dostala text, který s vámi velmi ráda sdílím. Věřím, že nám všem pomůže otevřít další okno poznání. Nevím přesně, odkud ten text byl. Snad tomu, kdo ho stvořil, nebude vadit sdílení.

„Dítě se chová nejtěžším způsobem právě u člověka, vedle kterého se cítí nejvíce v bezpečí. Ne proto, že by chtělo být „složité“, ne kvůli nedostatku úcty. Ale právě proto, že právě u tebe si může konečně dovolit pustit ven všechno, co v sobě drželo celý den. Během dne se velmi snaží, poslouchá, dělí se, dodržuje pravidla a potlačuje emoce, které jsou pro malé tělo příliš velké. A když se vrátí do bezpečí, maska spadne. Objeví se slzy, napětí vyjde napovrch a výbuch může způsobit i ta nejmenší maličkost.

To není vzpoura proti tobě.

To je důvěra.

To je pocit bezpečí.

V tu chvíli nevidíš nejhorší verzi svého dítěte.

Vidíš tu nejpravdivější, tu, která ví, že neodejdeš, ani když se emoce stanou hlasitými a těžko zvládnutelnými.

Nerozpadá se proto, že bys udělala něco špatně. Rozpadá se proto, že vedle tebe nemusí předstírat, že je silné.“

A vnímám, že by bylo chybou si myslet, že toto se děje jen u školkových či školních dětí. I kojenci a batolata mají svůj emoční svět, který ne každý umíme dokonale uchopit, pochopit a dát do rovnováhy.

Nebojme se vystoupit ze starých zvyklostních kolejí, nebojme se učit nové. V prostředí, kde se cítíme dobře, kde důvěřujeme sobě navzájem, nám to půjde snadněji.

Bezpečí

Svoji profesi, která se postupně projevila i jako mé poslání mám v srdci uloženou jako něco, co nejde dát do zcela přesných slov. Mám v sobě nesmírné Díky, které vysílám k té síle, která mě na tuto moji cestu dovedla.

Mám v sobě i velké Díky k vám, kteří mi důvěřujete.

To, co mohu spolu s vámi tvořit, mě stále naplňuje a přináší radost. A když pak vidím, že díky naší spolupráci se mnohé proměňuje v lepší či přijatelnější a že i ve vás se objevuje víc víry, radosti a naděje, dává mi vše , co jsem se kdy cestou Životem naučila, větší smysl.

Taky jsem si uvědomila, že když jsem kdysi přestala být tím klasicky vzdělaným zdravotníkem a začala jsem si víc vážit sama sebe, přímou úměrou jsem si začala víc vážit i vás, vašich rozhodnutí či názorů. Takže nevadí, že máme každý jiný pohled na danou situaci, důležité je společně najít to, co vám či vašim dětem bude ku prospěchu.

Není důležité, kdo z nás má pravdu, důležité je zapojení vlastního, okolím neovlivněného názoru. Zapojení svého vlastního vhledu, pocitu, instinktu,...

A ještě jedna věc je tam důležitá - Bezpečí.

Minulý týden mě na ni přivedla jedna maminka, která ke mně chodí už nějaký ten pátek se svojí ratolestí a vlastně by už, z pohledu mé profese, chodit nemusela. Když jsem se ptala, jestli nechce přestat docházet nebo dát větší časové rozestupy mezi návštěvami, odpověděla: "Ne ne, paní Skalová, já si k vám chodím odpočinout, nabrat vědomosti a sílu. Je to jako bych šla do bezpečného doma, když jsem byla malá."

Tak jsem ráda, že u mě to není "bezpéče", ale s Bezpečím.

Přeji nám všem, aby tento pocit byl s námi všude tam, kam se vrtneme.

Milí rodičové, prarodičové, tetičky a strýčkové a my všichni ostatní, kteří se nějak prolínáme dětským světem,
z celého srdce nám všem přeji, ať jsme pro naše děti stále ti nejlepší.
Ať jsme stále ti nejlepší pro sebe navzájem.

Přeji nám celý rok pod vedením laskavosti, zdraví a radosti.
🍀💞🍀

Pozvání na cestu od stresu k RELAXACI

Co mám tady a teď neustále při sobě?
Co každou vteřinou svého života mohu ovlivňovat?

Učit se poznávat své TĚLO a DECH je neomylná cesta jak poznat svoji MYSL
a není to nesmysl
vždyť stačí bdělý rozmysl
a mohu odhalit mé mysli záškodnický úmysl,
následný stav pak odhalí RELAXACE prasmysl:-)

22.11.2025
9 - 15
Fyzio-Vltavínek, Vltavínová 8, Plzeň

602 842 442
[email protected]

Moji milovaní rodičové,

jsem váš poklad, vaše štěstí a radost. Jsem vaše miminko, které je naprosto jedinečné, neopakovatelné a s jiným, byť stejně starým miminkem, nesrovnatelné.

Moc vás prosím, uvědomte si moji jedinečnost vždy, když budete přijímat plošně předávané rady od druhých přes obrazovky vašich mobilů či počítačů.
Ten člověk, který vám to ukazuje on line, mě nezná tak, jako vy. Neví, jak se vyvíjím, jakou mám stavbu tělíčka, jaké mám potřeby, jak tělíčkem i náladou reaguji na to, co on tam doporučuje, atp.

Jsem výjimečné, protože i vy jste! Tak takoví i zůstaňme.💞

Otázka?
Mohu ovlivnit zdraví svých dětí změnou dechu?
Odpověď!
Bude záležet na nás samotných!

Podzimní dýchání dětí i nás dospělých

Dech by měl být, pokud možno stabilní, klidný, tichý a jemný. Se svým dechem bychom měli být vědomě propojeni po celý den a celý den s ním pracovat podle situací, které prožíváme.
Máme ho po ruce 24hodin a celý ten čas máme možnost si na něj vzpomenout. Celý ten čas máme možnost ovlivňovat naše zdraví!!!
Po celý rok máme možnost zasahovat do toho, zda na podzim a v zimě bude rýma a na jaře a v létě alergie. Trochu to zjednodušuji, ale ze svojí vlastní zkušenosti a ze zkušenosti mnoha dětí a jejich rodičů, které jsem měla to štěstí na této „dechové cestě“ provázet, vím, co změna dechu dokáže!

Je to tak jednoduché!!!
Několikrát za den se na pár minutek zastavit!
Sednout si se svými dětmi a společně si vědomě zadýchat!
Vzít to jako hru pro celou rodinu – upřímně, většina z nás potřebuje poštelovat i svoje vlastní dýchání!
Nechat dítě ať nás také vede a sleduje, zda dýcháme správně – tím se to krásně učí!
Provést pár krátkých smysluplných dechů za den!
Žádné složitosti – „jen“ zastavení s vlastním dechem!
Dát svému dechu pozornost nám nesebere čas!
Párkrát za den se s ním propojit a uvědomit si, jak dýchám je otázkou vteřin!
Provést vědomě dva tři jednoduché cviky je otázkou pár minut!
Vždy mám možnost si vybrat svoji vlastní cestu ke zdraví!!!

Cesta změny našeho dechu je cesta k nejenom k podzimnímu zdraví našich dětí. Změna dechu mění i držení těla a u mnoha dětí vede i ke zklidnění.

Nemohu vám slíbit to, co vám je slibováno na příbalových letáčcích. Nemohu vám slíbit, že zdraví a změna přijde hned. Mohu vám slíbit, že vaše děti i vás, provedu poctivě a s velkou zkušeností.

Přeji nám všem ať je náš dech naším přítelem, na kterého si vždy najdeme čas.
J.Skalová
fyzio-vltavinek.cz

MOJE VLASTNÍ PRAVDA A ZKUŠENOST/ PRAVDY A ZKUŠENOSTI DRUHÝCH

Moudrost rodičů je v každém z nás a vždy máme možnost si vybrat mezi tím, co je nám vlastní od pradávna a mezi tím, co nám sdělují druzí.

Již mnoho desetiletí nemají mnozí z nás možnost žít tak, jak se žilo dřív – ve společenství či rodinné komunitě. Doposud jsme stále byli rozdělováni – KÝM – ČÍM- PROČ???

Ve společném soužití rodin, přátel, spolupracovníků, se totiž krásně navnímávalo, odkoukávalo, předávalo, zkoušelo, šlo příkladem a to jak v osobních životech, tak i v různých profesích.

Ve společněm generačním soužití byla možnost učit se od starších a nejstarších, naslouchat a rozpoznávat, co z toho by mohlo být pro nás přínosné. Dělo se to tak nějak samo od sebe a bylo na každém věřit, ale i si ověřit.

Byla tam i možnost vidět zda ten, který předává i to předávané žije a co mu to v jeho životě přináší. Zda nekáže h*j a nežije hnuj:-).

Nemyslím si, že nám zkušenost a pravda druhého nemůže pomoci. Jistě může, ale určitě bychom si svojí vlastní intuicí – moudrostí srdce, měli nacítit, zda je to opravdu pro nás či pro naše děti to nejlepší.

Ověřit si, jestli nám to není vnucováno proto, abychom byli všichni stejní, abychom zapomněli na svoji vlastní moudrou sílu, která je nám dána přirozeně všem!!!

Ověřit si i zdroj předávání. Kdo je ten, který napsal tuto knihu, z čeho čerpal a jaké má k danému tématu zkušenosti. Kdo je ten, který nám nabízí kurzy a informace na internetu a jaké jsou zase jeho zkušenosti a jeho život. Opravdu ctí naši unikátnost?

Z celého srdce nám všem přeji, abychom nevychovávali, ale provázeli svým vlastním příkladem, dle svého citu, zkušeností a hlasu srdce. Jen tak můžeme zůstat Jedineční a Nezaměnitelní a jen tak můžeme žít ve své vlastní plné Síle.

PS: Za mě, na světě neexistuje rodič, který by nikdy neudělal chybu. Rodičovství je Cesta a občas se prostě zakopne. Důležité je se zvednout a zkusit to znovu a jinak.